Advent očima historika PhDr. Jiřího Práška 

Advent je období církevního roku, které předchází Vánocům. Adventus znamená příchod a podle křesťanské věrouky je to doba přípravy na oslavu narození Ježíše Krista. V 11. století zvítězilo v západokřesťanském světě římské pojetí liturgie a doba adventní se ustálila na čtyřech týdnech, resp. na čtyřech nedělích, které se počítají zpětně ode dne stanoveného Kristova narození, tedy od 25. prosince. Počátek adventu je tedy pohyblivý a může připadnout na kterýkoliv den mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Tím dnem ale musí být neděle. Advent tak může trvat 22 až 28 dní.

Dny před počátkem adventu již nebyly, vzhledem k počínající zimě, ve znamení těžké práce v hospodářství, konávaly se svatby, zábavy, posvícení, a to až do 25. listopadu, svátku sv. Kateřiny. To byl poslední termín možného konání tancovaček a lidová moudrost tuto skutečnost uložila do pořekadla: „Svatá Kateřina inštrumenty zavěsila“. Poté už se muziky nekonaly. Nastalo období střídmosti v jídle a pití, intenzívního zbožného rozjímání a skončila rozpustilá zábava.

Práce ve stodole ubývalo a na poli či na zahradě se už pracovat nemohlo, neboť krajinu přikryl sníh. „Bílý kůň“ přijel zpravidla již na sv. Martina (11. listopadu) nebo kolem jeho svátku. A když se náhodou opozdil, zastoupily ho plískanice, deště a mlhy. Den se valem krátil, přibývaly dlouhé večery a nejpříjemněji bývalo v sednicích, kde v peci praskal oheň a prostor jen chabě osvětlovalo mihotavé světlo svící, později petrolejových lamp.  Ženy z vesnice se scházely na přástkách (společné předení lnu na kolovratech) či na dračkách (draní peří). Probraly se při tom veškeré události ve vsi a okolí, ale byly-li přítomny malé děti, vyprávěly se spíše staré příběhy či pověsti, četly se pohádky, někdy předčítal hospodář z kalendářů či Písma svatého.

Podobná situace jako na píseckém venkově byla i v samotném městě Písku. Také zde ulice pokryl sníh, řeku led a mráz vykouzlil na oknech domů nádherné ornamenty. Na ulicích bylo možno koupit horké kaštany, kouřící čaj nebo punč. Vozy, kočáry a dostavníky nahradily sáně tažené koňmi s rolničkami. Pro děti nastaly ty pravé radovánky – koulování, sáňkování, stavění sněhuláků, dospělí bruslili na upravených kluzištích řeky Otavy a později sjížděli na lyžích i okolní stráně. Na vybraných místech koryta řeky pracovali ledaři, kteří pro potřeby pivovarů a jatek vysekávali led, vytahovali ho pomocí háků a na vozech dopravovali do sklepů. Občas bylo třeba i pomocí vysokých žebříků shodit dlouhé rampouchy visící ze střech, aby neohrožovaly kolemjdoucí.

Dobu adventu si lidé krátili provozováním prastarých zvyků a obyčejů. V předvečer svaté Barbory navštěvovaly malé děti „Barborky“ (bíle oděné ženy či dívky se závoji či pomoučněnými obličeji) a obdarovávaly je  drobnými dárky, podobně se choval o dva dny později sv. Mikuláš s andělem a čerty. 12. prosince chodily do domácností „Lucky“, aby upozornily, že je nejvyšší čas vše dokonale uklidit a byt připravit na Vánoce. Stavěl se betlém, zdobil vánoční stromek a nastávala ta pravá atmosféra…

Jen Děda Mráz a Santa Klaus jaksi chyběli. Čeští lidé milovali svého Ježíška a upřímně se těšili na svátek jeho narození.

PhDr. Jiří Prášek

Historik