Advent očima kněze P. Jana Doležala 

Vánoční svátky jsou už za dveřmi. Období vánoc předchází doba, kterou nazýváme „advent“. Začíná jím tzv. církevní rok. Během něj křesťané znovu prožívají jednotlivé události ze života Ježíše Krista, znovu se zamýšlíme nad tím, co vedlo ke spáse člověka. Advent však je důležitý sám o sobě jako přípravné období na vánoce. Bohužel jsme si my moderní lidé 21. století z adventu udělali byznys spojený s nákupním šílenstvím, úklidem, shonem, do kterého nám ve vánočně vyzdobených ulicích a obchodech hrají koledy, které do adventu vůbec nepatří. O Vánocích jsme pak unavení, naštvaní a otrávení. Není se divit, že pak zaznívají věty typu: „Už aby ty svátky byly za námi!“ Problém ale není ve svátcích, které mají svůj hluboký duchovní smysl, ale v nás, kterým onen pravý smysl uniká.

Advent. Je to slovo pocházející z latiny a znamená „příchod“. Většina lidí ví, že o vánocích slavíme narození Ježíše Krista. A advent nás na tuto oslavu historického narození (prvního příchodu) Ježíše připravuje. Proto se v kostele čtou texty, které vyprávějí o očekávání a touze lidí po příchodu Spasitele, který by je osvobodil z moci zla, hříchu a smrti. Křesťan se zamýšlí nad tím, kde v jeho životě ještě vládne hřích, sobectví, neodpuštění, nepokoj, strach, tedy nějaké zlo a smrt. Cílem je dovolit Bohu, aby ta místa uzdravil. To je smyslem spásy, kterou Ježíš přináší. Pak může člověk o vánocích prožívat skutečný pokoj.

Ale to není všechno. My křesťané znovu žijeme v očekávání a touze po druhém příchodu Ježíše Krista. Kristus slíbil, že přijde na konci věků, aby dovršil svoje dílo, dokonal svoje vítězství. Toto očekávání je obsaženo v nádherném adventním zpěvu: „Ejhle Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude v onen den světlo velké. Aleluja.“. My nevíme, kdy Kristus přijde a tak nám advent připomíná, že máme být bdělí, připravení na setkání s Ním. K tomuto setkání dojde pro každého z nás ve chvíli naší smrti. Kristus tehdy „přijde do našeho života“ a my máme být připravení. Tomu odpovídá určitá kvalita života. Uvědomujeme si, že náš život může skončit kdykoliv. Jsme připraveni odejít? Při myšlence na tuto skutečnost, co bychom ve svém životě teď změnili?

Advent provází i mnoho zvyků, jako je např. pletení adventního věnce. I ten má hlubokou symboliku. Není to výzdoba! Kruh věnce je symbolem společenství, rodiny. Je zelený – barva života. Okolo něj se scházíme a modlíme se. Připravujeme se společně na příchod Krista. Svíce symbolizují čas života, který se naplňuje. Kam přichází Kristus, tam přibývá světla, lásky, pokoje, usmíření. Fialová barva je barvou naděje, očekávání, ale i pokání.

Advent je příležitostí něco hezkého prožít v našich rodinách. Být všichni spolu (Jak vzácné pro dnešní dobu!), usmířit narušené vztahy (Dokážeme to?), najít si čas pro druhého (Stojí mi ještě za to?), hledat podstatné hodnoty života (Mám odvahu se zamyslet?), modlit se (Umíme to ještě?) a nakonec třeba i uklidit a nakoupit dárky. Uvidíte, že potom vánoce budou jiné. Přeji sobě i Vám všem, abychom se dobře připravili na letošní vánoční svátky, kdy znovu prožijeme skutečnost, že Bůh přichází do života každého z nás.

P. Jan Doležal
Kněz